Tomáš Hübschman: Jak jsem se vozil se světovými hráči po Vltavě na parníku a jak Brückner sháněl fixy

O rozlučce fenomenálního fotbalisty Tomáše Rosického, kterou prožil jako přímý účastník na osobní pozvání právě od kamaráda a bývalého spoluhráče TR10, píše na hfu.cz patron Hráčské fotbalové unie Tomáš Hübschman, jenž sám vyhrál Pohár UEFA se Šachtarem Doněck. O tom, co dělo na stadionu na Letné i o tom, co dělo den před a večer po exhibičním zápasem světových hvězd (mj. Lehmann, Evanílson, Cesc Fábregas, Clichy, Robin Van Persie, Hleb, Dedé, Koller, Jankulovski, Poborský, Grygera).

Jsem nadšený, bylo to fantastické a zároveň inspirující. Rosa dokázal ve fotbale strašně moc a při jeho velké rozlučce, kterou zaznamenal každý, kdo ví, že je míč kulatý, jsme si to všichni znovu ještě víc uvědomili. Hodně lidí se mě ptá, jaké jsou ty hvězdy, které kvůli Tomášovi přijely do Prahy. A já na to, že to jsou obyčejní kluci, ohromně fajn. Jsou přátelští. Někdo mluví míň a někdo víc. Benajun je takový klidný, když nevíte, kde je, stačí se podívat do rohu místnosti a tam ho jistě očima najdete ve společnosti jeho rodiny. Song a Clichy, ti se zase rádi obléknou extravagantně, spontánně, ale zároveň nijak nevhodně pro takovou příležitost jakou je společná večeře den před ostře sledovaným utkáním na Letné. Prostě podle oblečení hned poznáte i jejich veselou náladu.

Z těch všech kluků, kteří nosí slavná fotbalová jména, nikdo ani v nejmenším nezareptal na silný déšť, který zpozdil start rozlučky. To my, český tým, jsme víc času na přípravu uvítali. ´Kde mám fixy´, poptával se trenér Brückner, když stál před tabulí a psal nám v šatně sestavu. ´Hrajte, co umíte, ale chci vidět fotbalovou nadstavbu!´ To, když jsem od něj slyšel, myslel jsem, že se vrátil rok 2004 a koná se taktická porada nároďáku. A to nebylo všechno. Za chvilku už určoval, kdo kde má stát při standardkách 🙂

No, výsledek znáte. 5:2 jsme nad výběrem světa vyhráli.

Po zápase jsme se setkali v Praze znova, na večeři, přímo u Vltavy. Byla tam spousta hostů a tak jsme sedli na parník a vyrazili na projížďku. Plavili jsme se a rozhlíželi se po památkách z jiného, nezvyklého pohledu od vody. Některým klukům v té parádní atmosféře málem vypadly oči z úchvatné podívané na Hrad.

Ty dva dny byly skvělé, všechno tohle by prostě bez Tomáše Rosického nebylo. Jsem rád, že jsme mezi sebou, napříč světem, navázali kontakty. Kdoví, kdy a při jaké příležitosti se zase potkáme.

P.S. Já se ještě končit nechystám!

 

Zpět na zprávy