Roman Bednář: Chci se věnovat trénování, fotbal je hlavně o mentalitě

Prožil úspěšnou fotbalovou kariéru, coby hráč prošel nejvyššími ligami v Česku, Skotsku (Heart of Midlothian), Anglii (West Bromwich Albion) a Turecku. Před dvěma lety se Roman Bednář rozhodl pověsit kopačky na hřebík a začal s trénováním. Nyní vede skupinu hráčů bez angažmá na kempu, který zorganizovala Hráčská fotbalová unie.

Romane, před dvěma lety jste ukončil hráčskou kariéru, netáhne vás to zpátky na hřiště?
Je pravda, že i před touto sezonou jsem nějaké nabídky měl a to i z první ligy, ale musel jsem je odmítnout. Nemyslím si, že bych na to už neměl, jenže už se mi do toho prostě nechce. Vždycky jsem byl zvyklý makat na 100 procent a dávat tomu všechno. Jinak to dělat ani neumím a nechci. Teď prostě už ale chci žít jinak. Mám rodinu, dvě malé děti, chci se jim věnovat. Chci studovat trenérskou licenci a to bych jako aktivní hráč prostě nemohl, takže mě to zpátky v tomhle směru netáhne.

U fotbalu ale nějakým způsobem zůstat chcete?
Samozřejmě. Je to můj život. Mám trenérské béčko a vedu mladé kluky v Meteoru Praha. Chci si dodělat i A licenci a potom třeba i Profi licenci a uvidíme, kam až se můžu jako trenér dostat. Trenéřina mě baví, myslím, že můžu klukům předat své zkušenosti a tahle práce jde i skloubit i s rodinným životem.

Právě teď vedete skupinu kluků, kteří bojují o nové smlouvy na kempu HFU. Jak to jde?

Kemp je skvělá možnost pro hráče, aby na sebe upozornili, kvalitně potrénovali a byli připravení na to, co přijde. Kluci dělají trénink od tréninku pokrok, takže věřím, že jim to hodně pomůže. Jsem rád, že je tady organizace jako je HFU, která se takhle o hráče stará. Když jsem já byl mladší, nic takového tu nebylo.

Takže byste se do kempu sám přihlásil jako hráč bez angažmá?
Viděno dnešníma očima určitě ano. Je to super příležitost. Ale když jsem byl mladší, přemýšlel jsem o tom přeci jen trochu jinak. Nevím, jestli bych se donutil do toho chodit ve svém volnu na tréninky. O to větší respekt mám ke všem klukům, co tady trénují.

Jaká je spolupráce s trenérem Pavlem Malurou?
Výborná. Oba jsme sice hlavní trenéři, ale navzájem se myslím dobře doplňujeme. Pavel je zkušený trenér, od kterého se učí nejen kluci ale i já. Každý trénink je velká zkušenost i pro mě. Jsem moc rád za tuhle možnost a určitě to do budoucna pomůže i mně.

Vraťme se ještě k vaší hráčské kariéře, prošel jste několika kluby v kolébce fotbalu – v Anglii. Jaký je třeba rozdíl mezi anglickou ligou a tou naší?
Obrovský rozdíl vidím v mentalitě a přístupu. Ta je prostě v Anglii někde jinde. Fotbal je tam pro kluky svatý, všichni dřou na maximum, nevynechají žádný souboj, dávají do toho srdce. A nejen hráči, ale i management nebo fanoušci.  Dalším rozdílem je návštěvnost na stadionech. V Anglii přijde na každý zápas plný dům, 30 – 40 tisíc fanoušků a všichni fandí. Všichni jsou zbláznění. Když hrajete před takovou kulisou, ani si nemůžete dovolit nic vypustit. Tamní fanoušci ocení vaši snahu. Nejen když dáš gól, ale i když vyhraješ souboj, vybojuješ roh, aut… Všichni jsou na nohou, všichni křičí. Nejen kotel, všechny čtyři tribuny. To se to pak hned hraje prostě trochu jinak.

 

Zpět na zprávy