Martin Abraham se dvěma ligovými tituly: Jsem voják a nemám rád automaty!

Martin Abraham má na kontě dva tituly – ligu vyhrál se Slavií (2007/08) a s Libercem (2005/06). Působil také ve Spartě, Mladé Boleslavi, na Kypru i v Německu. Tvrdohlavý otevřený kluk vždy říkal, co si myslí. To se o něm ví. Teď pracuje v Armádě ČR u chemiků. V rozhovoru pro hfu.cz mluví o zodpovědnosti hráčů, o dobrém nápadu spoření profesionálních fotbalistů i o svém současném působení v krajském klubu.

„Co teď dělám? Mám dobrou práci v Armádě, jsem spokojený,“ překvapí nezasvěcené. „A mohl jsem být hasič!“ uzemní vás ještě jednou.

„Čas plyne rychle, je třeba dřív během fotbalové profesionální kariéry myslet na to, co bude dál. Já přemýšlel až s přibývajícími léty. Taky jsem byl na rozcestí,“ vzpomíná bývalý ligový záložník, který na sebe strhával pozornost svými výkony i názory. „Hospodařit s penězi je mezi hráči obecně problém. Potkal jsem spořílky i kluky, co bezhlavě rozhazovali. Podle mě je málo zodpovědných hráčů. Já jsem neutrácel úplně zbytečně, ale kupoval jsem hezké věci pro děti, pro své nejbližší. No, i pro sebe,“ usměje se.

„Měl jsem průběžně kontakt s mimofotbalovým prostředím, díval jsem se kolem sebe. Například v  Boleslavi jsme se chodili dívat do fabriky, ve Škodovce to není lehká práce. Když jsem skončil s hraním, mohl jsem pracovat na Moravě ve firmě, kde je ve vedení bratr, jenže já už jsem spjatý hodně s Libercem. Žiju tam a je mi dobře. Uvažoval jsem také chvíli o tom, co kdybych se stal hasičem… Vstoupil jsem do Armády ČR, sekce chemiků. Hraju ještě v kraji, ve FK Přepeře, jsem defenzivní záložník, občas dám nějaký gól,“ popisuje a přidává: „Máme tady spoustu plánů, včetně charitativních záležitostí. Mám málo času, málokdy se stihnu podívat na nějaký film a otevřít nějakou knížku. Trénoval jsem malé děti, chci si udělat masérský kurs, zajímám se o fyzioterapii.“

Martin Abraham ví o aktivitách Hráčské fotbalové unie. „Povahy hráčů jsou různé. Známe případy, jak někteří kluci špatně skončili, je mi to líto. Je to stres pro jejich rodiny. Já nemám rád automaty,“ říká důrazně. „Spoření hráčů, které prosazuje Hráčská unie, je perfektní myšlenka, funguje to v zahraničí. Je důležité dávat si peníze stranou. Vždyť se o tom píše i v knížkách, myslím v Alchymistovi od Paulo Coelha. Po skončení kariéry klukům pomůžou uspořené prostředky k tomu, aby se rozkoukali v normálním životě. Nebudou mít sice naspořeno do konce života, ale rok dva snadněji přežijou ten skok z fotbalového do posportovního období života,“ říká svobodník Martin Abraham.
Zpět na zprávy