Antonín Rosa: Fotbal a charitativní projekty, to mě zajímá

Obránce FC Vysočina Jihlava 31letý Antonín Rosa v rozhovoru pro hfu.cz mluví o fair play ve fotbale, o charitativní činnosti i o Vánocích v rodinném kruhu.

„K fotbalu mě přivedl táta, byl útočník. Působil v Teplicích, Plzni a hrál i 1.ligu, třeba v Bohemce pod legendárním trenérem Tomášem Pospíchalem.“ Dá se klidně říct, že Tonda pochází ze sportovní rodiny. O tátovi už se zmínil a jeho děda Otto Trefný působil dlouhá léta jako lékař u hokejové reprezentace. „Teď v prosinci byl dokonce uveden do hokejové síně slávy. On je u nás doma rodinná osobnost,“ popisuje.

V souvislosti s Rosou se skoro všem vybaví slovo fairplay. Ocenění od Klubu fair play při Českém olympijském výboru dostal za moment z listopadového utkání Jihlava – Zlín minulého ligového ročníku. Přiznal se ke své teči míče kvůli které byl uznán gól soupeře.

„Nepřijde mi, že bych si tu cenu nějak zvlášť zasloužil, prostě jsem jen řekl rozhodčímu na přímou otázku pravdu. Ten míč jsem tečoval, tak jsem se k tomu přiznal. Nic víc, nic míň. Původně jsem chtěl jakoukoliv cenu fairplay odmítnout, protože to není zas nějaký extra čin. Ale když mě kontaktovali z Olympijského výboru, tak jsem si uvědomil, že se to nestává každý den. Cenu jsem s hrdostí přijal. Při té příležitosti jsem zjistil, že se v naší zemi najdou lidé, kteří se ve složitých životních situacích zachovají jako hrdinové. Když mám občas besedy s dětmi, je důležité před nimi zmiňovat témata férovosti. Přiznám se, že mohou nastat někdy situace, ve kterých není prostě úplně snadné zachovat se čestně, například, když se jedná o zájmy celého týmu ve velké soutěži.“

Antonín Rosa pracuje v Hráčské fotbalové unii. Tam se věnuje charitě a dalším vzdělávacím projektům. „Z mých zkušeností bych řekl, že spousta hráčů nemyslí na budoucnost. Zejména ti mladší. Většina z nich žije od výplaty k výplatě a úplně neřeší, co může například vinnou zranění nastat. Ale jsem přesvědčen, že to není pouze jejich vina. Mluví se všeobecně o sportovcích, ale to jen proto, že k penězům přijdou dříve než ostatní. Ti k nim dojdou často až v pozdějším věku a jsou schopni si svou situaci lépe vyhodnotit. Je třeba se věnovat finanční gramotnosti hráčů a podle mého by se v tom měly víc angažovat kluby a právě Unie. Osobně jsem na svou budoucnost začal víc myslet přibližně v jednadvaceti. Snažím se žít skromně. Každému musí být jasné, že fotbal se nedá hrát celý život.“

HFU se nedávno podílela na pomoci bývalému fotbalistovi handicapovanému Lukášovi Váchovi (více ve článku ZDE). „Neváhal jsem se osobně zapojit. Podařilo se vybrat hodně peněz. Cením si snahy Hráčské unie pomáhat fotbalistům v nouzi, v těžkých situacích. Rád bych se v této věci v budoucnu více angažoval. Uvidí se, jestli budu něco platný,“ říká Antonín Rosa. „Je známo, že fotbal nemá mezi lidmi nejlepší image a tohle jsou momenty, které jí mohou prospět. Celkově bych řekl, že charitativní činnost a fotbal mají jít ruku v ruce. Kromě toho, že to lidem vážně pomůže, to přispěje také ke zlepšení pověsti našeho sportu.“

Pár dní v rámci zimní dovolené prožil Rosa s manželkou ve Veroně. „Itálie je země, která mi je blízká životním stylem. Velmi pozitivně naladění lidé se prostě umí radovat z maličkostí. A nemůžu nemluvit o fotbale. Mě prostě nejvíc baví, jak ho tu fanoušci vnímají. Byl jsem na zápase Verona – AC Milán (3:0) a i když se nejednalo o extra kvalitní zápas, tak lidé impulzivně prožívali každou situaci.“

A svátky se blíží… „U nás se všechno nyní točí jen kolem dcery Justýnky, jsou jí 4 roky. Takže největší radost mi dělá, když ji uvidím šťastnou u vánočního stromku s dárky. Já si do Nového roku žádná předsevzetí nedávám, jen si přeji, aby byl vždy úspěšnější než ten předchozí.“

Zpět na zprávy